RNDr. Václav Cílek, CSc.
VÁCLAV CÍLEK je český geolog, klimatolog, spisovatel, esejista, filosof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy.
S rodiči pobýval v Tanzanii, kde jeho otec pracoval jako geolog. Tam studoval v letech 1969 –1970 na střední škole, dále vystudoval hornickou průmyslovku v Příbrami a přírodovědeckou fakultu – obor geologie na Univerzitě Karlově v Praze.
V letech 1980 až 1990 pracoval v Hornickém ústavu Akademie věd ČR. Od roku 1990 pracoval v Geologickém ústavu Akademie věd ČR a v letech 1994 až 2001 pak na částečný úvazek v Centru teoretických studií. Od roku 2004 byl ředitelem Geologického ústavu Akademie věd ČR, ale roku 2012 se rozhodl tento post opustit a vrátit se na místo vědeckého pracovníka, aby se mohl více věnovat odborným výzkumným pracím. Žije v Praze a má dvě dcery, mladší z nich, Eliška Cílková, je česká hudební skladatelka.
Přestože se ve své práci zabývá především popularizací vědy, změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů.
Spolupracuje též s Českým rozhlasem a s Českou televizí, řadou nakladatelství. Byl např. průvodcem televizních pořadů Putování starými cestami, ale je jako součást naší krajiny, Kmeny v české krajině a Řeka v proudu času nebo seriálů Podzemní Čechy, na kterých se též významně podílel autorsky. Za knihu Krajiny vnitřní a vnější a za následující knihu Makom: Kniha mst získal Cenu Toma Stopparda za rok 2004 (cena za literární eseje). V červnu 2007 získal Cenu ministra životního prostředí „za výrazný přínos k popularizaci české vědy, zejména geologie
a klimatologie“. V roce 2009 získal Cenu Nadace VIZE 97. A výčet úspěchů, ocenění by mohl pokračovat do dnešních dnů.
Aktuálně z projektu Pocta vodě – Třebsínská zvonička plus 6. července 2019
Host projektu Pocta vodě Dr. Václav Cílek o závažném tématu snižujícího se množství zdrojů, a to především vody. Co bude lidstvo dělat, až se voda stane ještě více nedostatkovým “zbožím”, než jakým je v některých oblastech světa nyní? Budeme-li o tom stále jen mluvit, začne voda docházet brzy. A ostatní nepostradatelné zdroje (potraviny a energie) také. Přijďte podpořit projekt Pocta vodě na Třebsínskou zvoničku plus 6. července 2019.
ZDE PŘINÁŠIME UKÁZKU ROZHOVORU PANA CÍLKA S VÁCLAVEM ŠMERÁKEM
Nedávno jste řekl, že množství vody na světě je neměnné. Kam se tedy ztrácí?
Jde o to, že průměrné srážky na našem území se v podstatě nemění, nebo jen velmi málo. Mění se ale sezonní chod. U nás například potřebujeme, aby v zimě napadl sníh, táním zásobil půdu a propojil tak horní vodní horizont s tím spodním, aby půda nevyschla. Také potřebujeme mrholení, kdy voda ze suchého místa neodteče, ale téměř všechna se vsákne. Jenže tahle distribuce vody se v Evropě, zdá se, výrazně změnila už někdy kolem
roku 2000. I proto některá místa vysychají, přestože vody úhrnem neubývá.
Období sucha a deštivých roků se v různých časových odstupech přece jen opakují.
Nevěděli jsme problémech s vodou již dříve?
Víte, mně už se vlastně o vodě ani moc nechce mluvit. Protože když jsme o tom začali mluvit, o suchu před deseti lety a o povodních ještě předtím, než nastaly povodně, tak vlastně nikdo neposlouchal. Mezitím se z té vody stalo politické téma, to znamená, někdy před deseti lety mě oslovila paní Menzelová, že uděláme výstavu o vodě. Pak jsem jí udělal nějaký scénář, pak už se nikdy neozvala, a když teď tu výstavu o vodě zopakovali, tedy na stejném místě a podobným způsobem, tak už ji vlastně otevíral pan Babiš.
To znamená, my teď řešíme věc, která je aktuální a bude aktuální, ale oni nám již vlastně dozrávají nové problémy a to je třeba energetika a v téhle fázi a pak možná potraviny. Další otázkou je vývoj informačních technologií a jejich ovlivňování veřejného mínění. A o tom vlastně nikdo nechce moc mluvit. Nebo bude mluvit, až problém zasáhne celou společnost.
Co je v moci člověka, který chodí po zemi, není ministrem, aby si zachoval slušné životní prostředí kolem sebe? Protože když stojí člověk proti všem korporacím, tak se zdá, že je bez šance. Víte, ono je několik možností. První možnost je doopravdy volit ty politiky, kteří se postarají o hmotný základ života. To znamená, v okamžiku, kdy jsou potraviny drahé a energie taky drahé
a rostou pasti mandatorních výdajů, tak je vlastně docela složité mluvit o kultuře, o důstojnosti, protože scházejí ty základní věci. To znamená pro mě, teď v tuhle chvíli, to, co já vidím jako doopravdy důležité pro tu budoucnost je, aby třeba nedocházelo k výpadkům elektřiny. Aby třeba elektřina byla k dispozici celý den, 24 hodin denně. A to
vidím jako takový ten hmotný základ společnosti a na tom teprve se dá stavět nebo společně s tím se dají stavět otázky jako úcta k zemi nebo minimálně opatrnost nebo taková jako šetrnost. A to vyžaduje nějakou mentální změnu a ta snad pozvolna přichází. Buďto to trvá přes půl generace nebo celou generaci nebo tři generace anebo k tomu dochází po nějakém šoku.
